Mi amigo no encontró lo que buscaba, y según yo llegué a presumir, consistió en que no buscaba nada, que es precisamente lo mismo que a otros muchos les acontece. Algunas madres, sí, buscaban a sus hijas, y algunos maridos a sus mujeres, pero ni una sola hija buscaba a su madre, ni una sola mujer a su marido. Acaso—decían,—se habrán quedado dormidas entre la confusión en alguna pieza... Es posible—decía yo para mí,—pero no es probable.
Una máscara vino disparada hacia mí.
—¿Eres tú?—me preguntó misteriosamente.
—Yo soy—le respondí seguro de no mentir.
—Conocí el dominó; pero esta noche es imposible; Paquita está ahí; mas el marido se ha empeñado en venir; no sabemos por dónde diantres ha encontrado billetes. ¡Lástima grande! ¡mira tú qué ocasión! Te hemos visto, y no atreviéndose a hablarte ella misma, me envía para decirte que mañana sin falta os veréis en la Sartén... Dominó encarnado y lazos blancos...
—Bien.
—¿Estás?
—No faltaré.
—¿Y tu mujer, hombre?—le decía a un ente rarísimo que se había vestido todo de cuernecitos de abundancia, un dominó negro que llevaba otro igual del brazo.
—Durmiendo estará ahora; por más que he hecho, no he podido decidirla a que venga; no hay otra más enemiga de diversiones.
—Así descansas tú en su virtud; ¿piensas estar aquí toda la noche?
—No, hasta las cuatro.
—Haces bien.
En esto se había alejado el de los cuernecillos, y entreoí estas palabras:
—Nada ha sospechado.
—¿Cómo era posible? Si salí una hora después que él...
—¿A las cuatro ha dicho?
—Sí.
—Tenemos tiempo. ¿Estás segura de la criada?
—No hay cuidado alguno, porque...
Una oleada cortó el hilo de mi curiosidad; las demás palabras del diálogo se confundieron con las repetidas voces de: ¿me conoces? te conozco, etcétera, etc.
¿Pues no parecía estrella mía haber traído esta noche un dominó igual al de todos los amantes, más feliz, por cierto, que Quevedo, que se parecía de noche a cuantos esperaban para pegarles?
—¡Chis! ¡chis! Por fin te encontré—me dijo otra máscara esbelta, asiéndome del brazo, y con su voz tierna y agitada por la esperanza satisfecha. ¿Hace mucho que me buscabas?
—No por cierto, porque no esperaba encontrarte. | Můj přítel nenašel, co hledal, a jak jsem předpokládal, trval na tom, že nic nehledá, což je úplně to samé, co se stává mnoha jiným. Ano, některé matky hledaly své dcery, a někteří muži své manželky, ale ani jedna dcera nepátrala po své matce a ani jedna žena po svém muži. Snad -říkaly- usnuly v tom zmatku v nějaké jiné místnosti… Je to možné – říkal jsem si sám pro sebe - ale ne pravděpodobné. Jedna z masek ke mně nedočkavě přistoupila. -Jsi to ty? -Zeptala se mě tajemně. -Já to jsem -odpověděl jsem, jistý si tím, že nelžu. -Poznal jsem to kápě; ale dnes večer to nepůjde; Paquita je sice támhle, ale její manžel si vzal do hlavy, že přijde; nevíme, kde k čertu, se mu podařilo sehnat lístky. Taková škoda! Podívej na tu příležitost! Uviděli jsme tě, ona sama se ale neodvažuje si s tebou promluvit, a tak posílá mě, abych ti vyřídil, že zítra se určitě uvidíte v Sarténu…Rudé kápě a bílé stuhy... -Dobře. -Domluveno? -Nepochybím! -A tvoje žena, člověče? - otočila se maska na skutečně nevšední bytost, samý roh, černé kápě, své rámě nastavené druhému. -Touhle dobou bude spát; ať jsem se snažil sebevíc, nepodařilo se mi ji přesvědčit, aby přišla; není větší nepřítelkyně zábavy. -A tak ty, v její počestnosti, odpočíváš; chceš tu být celou noc? -Ne, do čtyř. -Děláš dobře. V tom se ten paroháč vzdálil a já zaslechl následující slova: -Nic netuší. -Jak by taky mohl? Když jsem odcházela hodinu po něm… -Říkal ve čtyři? -Ano. -Máme čas. Jsi si jistá služebnou? -Žádné starosti, protože…. Tlačenice přestřihla moji nit zvědavosti; zbytek slov toho rozhovoru se smísilo s opakujícími se hlasy: „Znáš mě?“ „Znám tě.“ A tak dál, a tak dál… No nebyl to osud, vzít si ten večer stejný oblek jako všichni ostatní záletníci, dozajista spokojenější než Quevedo, který se ve tmě podobal obleku mnohých, kteří čekali na to, až se jich budou moci chytit? -Ss! Ss! Konečně jsem tě našla – řekla mi další z urostlých masek berouc mě za paži a svým rozněžnělým hlasem vzrušeným uspokojenou nadějí – Hledáš mě už dlouho? -Ne tak docela, nečekal jsem totiž, že tě potkám. |